Ukrajinské stopy ve válečné biografii Edvarda Beneše

Jan Bílek – Jan Kuklík – Erik Maršoun – Jan Němeček:
Druhý exil Edvarda Beneše (Fotografie z let 1938–1945)
Odborné edice fotografií, zejména dokumentárních, jsou dodnes určitou zvláštností. Často zajímavě doplňují dokumentaci života významných osobností. Platí to i v případě Edvarda Beneše, jak ukázalo zpřístupnění části bohatého fotografického materiálu, který dokládá šest a půl neklidných a osudových roků v životě prezidenta Beneše.

Čtyři editoři z různých institucí přistoupili k výběru a vydání 99 fotografií z období, kdy byl Edvard Beneš donucen opustit Československo a ujal se vedení tzv. londýnského odboje. Knihu otevírá rozsáhlý úvod J. Kuklíka a J. Němečka, na nějž navazuje neméně podstatný ediční úvod J. Bílka. Z něj lze vyrozumět např. to, že k publikaci mohla být vybrána jen desetina dochovaných fotografií z příslušného období. Fotografie byly pořízeny převážně na britském území, některé však při cestách prezidenta do různých stran světa a poslední část na území ČSR v době po návratu, na jaře r. 1945.

Přestože ukrajinské vazby a zájmy druhého československého prezidenta nebyly příliš výrazné, dokládá knížka jejich existenci díky dvěma zdánlivě marginálním událostem. Tou první byla Benešova dlouhá cesta do Moskvy a zpět koncem r. 1943, při které ho doprovázel jeden z náměstků sovětského komisaře zahraničních věcí Oleksandr Kornijčuk, jinak též ukrajinský dramatik a spisovatelský funkcionář. V knize je upřednostněn přepis jeho jména a příjmení z ruštiny (A. Kornějčuk – o něm stručná zmínka na s. 64). Tento problematický kariérista je zachycen s Benešem na dvou fotografiích (č. 66 a 67). Posezení Beneše a Kornijčuka při návratu vlakem z Moskvy a SSSR dokresluje pět lahví, které asistovaly malé oslavě vánoc. Čtyři z nich byly před poválečnou publikací snímku vyretušovány.

Druhý příběh se týká jiné cesty vlakem, kterým se Beneš a československá vláda dopravovali na počátku dubna 1945 z Moskvy do Košic. Tehdejší průjezd ukrajinským územím dokládá jediná fotografie (č. 94), pořízená v městě Rivne na Volyni 2. 4. 1945. Podoba místního jména je v popisce uvedena kupodivu v polské podobě (Równo), ačkoli Polsku toto město náleželo naposledy v r. 1939. Je zajímavé, že nebyla zařazena některá z fotografií dokládajících Benešovo předchozí zastavení v Kyjevě, které tamní mocenská elita vnímala jako státní návštěvu sovětské Ukrajiny. Také Lvov zůstal stranou, ač právě tam, snad při zastávce vagonu na nádraží, podala podle úvodu (s. 84) dosavadní exilová vláda Jana Šrámka do Benešových rukou demisi.

Za zmínku stojí i to, že Benešův vlak přijel na československé území v okolí Medzilaborců (Mižlabirci), kde tehdy výrazně převažovalo ukrajinské či rusínské obyvatelstvo. Košická vláda ostatně zprvu úřadovala na území, kde podíl této menšiny i Maďarů byl velmi silný, protože jádro slovenského území ještě formálně zůstávalo součástí samostatného Slovenska. Upozornit lze i na fotografii Beneše, jeho choti a L. Svobody z Dukelského průsmyku, kam si zajel z Košic 22. dubna – také v okolí těchto míst byla na obou stranách Karpat přítomnost ukrajinsko-rusínského etnika výrazná. V Prešově ostatně v době prezidentova příjezdu do Košic vyvíjela činnost Ukrajinská národní rada Prešovska (Prjašivščyny), která po určitou dobu požadovala připojení části Prešovska, tehdy poměrně málo osídlené Slováky, k SSSR. Prešov byl přitom od Benešova sídla vzdálen zcela minimálně.

Toto vše jsou z hlediska pojetí anotované publikace věci podružné. Kniha je v každém případě zajímavým zdrojem umožňujícím vnímat Benešovy osudy i tehdejší naděje celkem netradičním a ne pouze „písmenovým“ způsobem.

Zdroj a více info https://www.myaukrajina.cz/node/245

Bílek, J. – Kuklík, J. – Maršoun, E. – Němeček, J. (2016):
Druhý exil Edvarda Beneše (Fotografie z let 1938–1945).
Praha, HÚ AV ČR – PF UK – Ústav TGM.
Stran 248 (4).
ISBN 978-80-7286-293-1

Knihu lze koupit v e-shopu Knihkupectví Karolinum zde http://cupress.cuni.cz/ink2_ext/index.jsp?include=podrobnosti&id=306386